Františkův příběh u Věstonické nádrže

Někdo má rád kopce, jiný roviny. Někdo má rád bicykl, jiný raději chodí pěšky. Kdo byl s námi nahoře na Pavlovských vrších, možná teď uvítá projížďku po rovinách kolem Novomlýnských nádrží.

Kromě obligátního kempu v Pasohlávkách můžeme přespat nebo auto po dobu výletu ponechat na 48°52´59.403"N 16°36´3.065"E. Mnoho rybářů "sídlí" i na břehu horního "mušovského" jezera, asi také sem bychom se někam vešli. Na kole vyrážíme po cyklotrase 5174 podél prostřední nádrže. Dalekohled je na tuto cestu skvělým pomocníkem, stejně jako bystré oko. Spatřit tady můžeme mnoho vodních ptáků. Někde v poli hejno divokých husí, na holých větvích zbytků stromů černé kormorány, hodně vysoko na obloze tečku vzdušných proudů využívajícího mořského orla. Volavku šedou i vzácnější a menší bílou. V létě nebo v zimě ty domácí, v době tahu také ty stěhovavé.

čtěte také: http://www.camper.photo/clanek/moravske-dolomity/?clanekId=111

 

Někdy takhle koncem března, kolem tři čtvrtě na tři, dívejme se na oblohu k jihu. Divadlo přírody hraje svou hru zhruba 45 minut. Divoké husy přilétají ve svých formacích. Jednu máme nad hlavou, druhá v půli obzoru, třetí na něm. Stále dokola, tisíce kusů upovídaných ptáků. Mají si co sdělovat, hledají vhodné místo k přenocování a odpočinku před další cestou na sever. Takové, aby bylo prostřeno k večeři i ke snídani. Pár dní se to opakuje každé odpoledne. U staré Dyje, ještě než dojedeme k hrázi, narazíme na stopy po bobrech. Je k neuvěření, na co si troufnou jejich zuby.

 

Koho baví archeologie, v Dolních Věstonicích mají expozici, Vysoká zahrada je místo vykopávek, připomínat milovníkům vína, kudy jedou, je nošením dříví do lesa, však za hrází ve Strachotíně pojedeme ulicí sklípků. Ani pohled na mechanismy regulující průtok mezi přehradami nás nemusí nechat chladnými.

Hned za hrází se držíme vlevo, po značkách naučné stezky dojedeme na turistickou žlutou. Pořád kopírujeme břehy přehrady, cesta je trochu terénější. Hezkým místem je soutok Svratky, Jihlavy a splynutí jejich vod s přehradními. Dyje je tu, bohužel, mrtvá, za to pohled na kostelík bývalé obce Mušov a Pavlovské kopce nad ním přitahuje naše oči. Tady je velmi cenná část vodní rezervace.

Kamarád František mi jednou slíbil východ měsíce, který byl toho dne v úplňku, nad Pálavou. Komáři štípali, kostkatá flanelová košile od Vietnamce se pro tu příležitost hodila znamenitě. Kousala o trochu méně. František chtěl tu scenérii vyfotografovat, už se mu to jednou podařilo a tedy si myslel na reprízu. Jak si tak sestavoval stativ, tělo a objektivy, stíhal sledovat a pojmenovávat všechny druhy opeřených obyvatel. A zásobovat mě informacemi o počtu snášených vajec, délce ocasních per, složení stravy i stolice opeřenců, který je vzácný a který běžný. Najednou strnul, podal mi dalekohled a ukázal prstem. Potravu si tam v rákosí hledalo kulovité tělíčko deset centimetrů v průměru, dlouhý krk a ještě delší zahnutý tenký zobák. Ani František nedokázal jednoznačně určit druh – bukač nebo bukáček. Měsíc podle jeho poznatků měl vyjít v půl desáté, jenže ještě v devět jsme docela dobře viděli zbytky slunečního svitu za zády a tmu nad Pálavou.

V Pasohlávkách u kempu někdo zabrzdí a už nikdy neodejde z aquaparku, jiný přivře oči, aby tu spoušť neviděl. V Pasohlávkách u vesnice už je klidu víc, tady můžeme chvíli posedět na lavičce a vnímat klidnou hladinu jezera. V Brodě nad Dyjí odbočíme doleva a vracíme se ne už úplně romantickou cestu k autu, daleko to však nemáme.

 

"Toho večera nakonec měsíc vyšel. František už měl své nádobíčko zase uložené v pouzdrech a nechápal to více než hodinové zpoždění. Noční rozchod snad ani nevnímal, jak přemýšlel o změnách, které dokáže příroda a vesmír stvořit během jediného roku. A jak je možné, že si věci nikdo nevšiml. Naštěstí ráno bývá moudřejší večera. Druhý den František zářil spokojeností a ihned po setkání hlásil: "Už to vím !!" Očekával jsem nějakou vědeckou studii na téma zrychlení otáčení země nebo zpomalení stejného procesu u Měsíce. František mě omráčil větou:"Byl to bukáček". Až po několika hodinách další konverzace se přiznal, že loni fotil východ měsíce nad Pálavou o měsíc později a proto se letos netrefil do času, kdy se měla stříbrná koule vyhoupnout nad pálavskými kopci. Pak zamumlal něco o zatracených německých doktorech a já si uvědomil, že tak krásný večer u jedné z Novomlýnských nádrží už nikdy neprožiju.

Na kolech kolem dvou nádrží ze třech ujedeme něco přes 25 kilometrů po rovinách a asfaltových nebo jen velmi mírně teréních cestách. Užijeme si spousty výhledů na Pavlovské vrchy, do přírody lužních lesů nebo do mikrosvěta bažin a rákosin druhého, věstonického jezera. A také možná "husí divadlo".

Foto 3/2010

Návod + mapa 4/2019

Příběh 6/1999

Vladislav Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy E-booky Příběhy Přihlásit se Nová registrace
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace