Hrad a víno z Falkensteina

Kde pokračuje Pálava, kam všichni rádi jezdíme? Je stále hranice do Rakouska hranicí mezi něčím a nebo už se stala jen určitou čárou v krajině i mezi lidmi téměř nerozeznatelnou?

Jen pár kilometrů jižně od Mikulova se tulí mezi mírné stráně pokryté občas lesy, spíš však vinicemi a pastvinami, trochu větší ves Falkenstein. Tady jsem rezignoval na své předsevzetí se nevracet do míst, kde už jsem někdy byl. Mám rád Pálavu, její nesourodé pokračování v podobě osamělých ve vrcholových skalnatých partiích křovisky a suchou travou porostlých kopců kolem Falkensteina mi však učarovalo bez ohledu na čáry nebo hranice. Stejně jako vinná ulička pokračující za posledními sklípky zprvu mezi vinicem a později lesy do kopců k Poysdorfu.

 

Odtud nejde nevidět ruiny z bílých vápencových kamenů postaveného hradu. Stál na vysoké skále už v roce 1050 a vždy byl považován za nedobytný. Jistě platná součást systému pohraničních pevností. Zmocnili se ho lstí a vyplenili až Švédové ve třicetileté válce. Ve středověku tu sídlil vinný soud a řešil všechny spory mezi Prahou a Vídní v oblasti obchodu s vínem.

 

A jak se tady prodává víno dnes? Při vstupu do ulice Kellergasse, jejíž jižní konec je uličkou sklípků, stojí u jedné vilky už mnoho let přívěsný vozík. Nemusí nikam jezdit, spousty lidí jezdí k němu. Rodina Bauerů každé ráno doplňuje brambory, med, jablka, dýně nebo jiné sezonní potraviny, a především vína z vlastních vinic. Za velmi přijatelné ceny. Kdo chce posedět ve sklípku, poodejde pár set metrů dál a tam dostane stejná za už výrazně méně přijatelné ceny :-), za to s dalším pohoštěním z místních zdrojů a se spokojeným úsměvem Bauerových.

 

Za slunečných víkendových odpolední tady najdeme víc vinařů, kteří rádi nabídnou sklenku nebo láhev. Jeden sklep je dokonce otevřený trvale a každý si může nabrat vína podle libosti, platí se do kasičky, kam je třeba vhodit seznam vybraných vín, součet ceny a patřičnou částku. Tady platí důvěra, nikoliv kamerový systém.... A projít lze i hlouběji do sklepa a dočíst se leccos o něm i o zdejším vinařství. Pochopitelně i v češtině.

 

A nejlepší tipy? Vinařství pana Solomona, je jedno, zda chvíli posedíme nebo si něco odneseme domů. Ve sklípku mají jen pár židlí a často bývá obsazeno. A někdy i zavřeno, to když je dojednáván nějaký větší vinný obchod, tedy se nepoštěstí pokaždé. Možná i proto právě sem vede vždy moje první cesta ve Falkensteinu. A hned potom pár kilometrů severně na kopec Schweinbarther Berg s naprosto excelentním výhledem na Pálavu, Mikulov a daleko do vinic nebo na Malé Karpaty. Místo pravidelných slavností vystěhovaných Němců, odtud viděli téměř do oken chalup, které museli nuceně po válce opustit. A nebo radnice a kostel v samém středu obce.

 

A kde v obytném voze přespat? Mám pár "tajných" míst a rád se o ně podělím s každým, kdo o ně projeví seriózní zájem. Nicméně v Dolním Rakousku je zakázáno přenocovat v obytném autě mimo pro ně vyhrazená místa a taková kolem Falkensteinu nejsou. Pokud jsem sám neinicioval společnou cestu s přáteli, nepotkal jsem v okolí obce jiné obytné auto ve večerních nebo nočních hodinách. Možná proto, že se tady ještě žádná posádka obytného auta nechovala "jako prasátka", je možné sem ještě obytným autem přijet. Byl bych velmi spokojen, kdyby to tak ještě nějakou dobu zůstalo.

 

 

Vladislav Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Přihlásit se Nová registrace
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace