Na bavorské straně Českého lesa - od severu

Český les je předlouhé pohoří a každá jeho část nabízí jiné pohledy na přírodu a krajinu. Pokud při výletě ať už pomocí obytného auta nebo na kole překročíme hranici, všimneme si odlišností života i si vzpomeneme na dobu, kdy jen podívat se směrem k západním obzorům bylo téměř trestným činem.

Naštěstí všechny vlády, jak si to nechtějí přiznat, jsou pomíjívé, dnes svobodně přejíždíme hranici všude, kde je cesta. Tedy pobudeme větší část výletu v Bavorsku. Intenzivně výlet prožijeme v sedle horského kola, nicméně atmosféru kraje nasákne vnímavá bytost i při projíždění zdejších silniček v obytném autě. Startujeme v malé vesničce Mýtiny nedaleko Hrozňatova v chebském okrese, u bývalé roty pohraniční stráže snad najdeme místo na zaparkování obytky. Po krátkém stoupání vyjedeme ke křižovatce červené hřebenovky Českého lesa a krátké žluté spojky, ta nás dovede k bavorské hranici. Vlevo od cesty si můžeme zajet k malému území Národní přírodní památky Železná hůrka – jedné z nejmladších sopek na našem území. A za krátkou chvilku vjíždíme do městečka Neualbenreuth.

 

Malebné náměstíčko zarámované kostelem, radnicí a několika hrázděnými domy září v letním slunci čistotou a pokojným duchem. Na občerstvení je asi ještě brzy, proto vybereme cyklostezku s názvem Radrundweg Lkr. TIR 1, které se budeme poměrně dlouho držet. Mineme starý kamenný smírčí kříž s jedním dávno ulomeným ramenem, ponoříme do údolí potoka Muglbach a pomalu stoupáme lesem do sedla pod Muglbergem. Cestou zahlédneme i první výrazný vrchol hřebene Českého lesa, stožárem ozdobenou Dyleň. Ponoříme se do velmi hlubokého lesa, ze sedla po úzké asfaltové cestě sjedeme až k hlavní silnici. Odbočíme ostře doprava a co jsme se svezli dolů, musíme pěkně zase vystoupat. Tady nás vede cyklostezka stejného jména, jen s označením 6. Na vrcholu stoupání opustíme cykloznačení i silnici a využijeme cesty pro pěší. Vlevo se napojíme na žlutou a zelenou značku, ještě chvíli stoupáme na hustým smrkovým lesem přikrytý vrchol kopce Birkenberg, pod ním od rozcestí 4 Die "Rainbuche" pojedeme po zpevněné neznačené cestě. Dovede nás na silnici nad vesnicemi Wernersreuth a Motzersreuth. Spustíme se do druhé jmenované, kde najdeme okresku do Poxdorfu a vpravo do Hatzenreuthu. Odtud je to už velmi blízko do Starého Hrozňatova, jehož prohlídku si však necháme na odpoledne, dojedeme se autem.

 

Proč jsme německé příhraničí takto složitě projížděli, žádná skála, žádný výhledový vrchol, žádná mystická historie? Možná právě proto, abychom prožili den téměř o samotě i uprostřed léta, abychom se nadechli ticha, klidu, pokoje. Malé pole, větší louka, rozlehlý les, po celý den jako kdyby stres zůstal někde tam daleko vzadu.

Od hraničního přechodu vede cyklotrasa 2056 a zelená turistická značka po bývalé signální silničce, kterou budeme sledovat přestože obě značky odbočují. Bohužel, stavitelé těchto komunikací neměli v dobách budování železné opony příliš vyvinutou potřebu vyhovět člověku, proto jsou signálky často rovné jako přímky a především neberou ohled na výškové rozdíly. To je případ i té naší, oddychneme si až ve chvíli, kdy se k nám připojí červená hřebenovka. Pak už to k výchozímu bodu našeho okruhu nemáme daleko.

 

I na české straně hranice je ticho, přesto vnímáme jakýsi pocit napětí, možná doby po přežitém napětí, těžko to definovat. Možná nám jen mysl předkládá domněnky, co tady museli prožívat lidé, Češi těsně před válkou, Němci těsně po ní a všichni v době stryktní a neprodyšné ochrany státní hranice. Až byli "chránící" nebo "narušující".

Poté, co se díky zázemí obytného vozu trochu zkulturníme po fyzické námaze, přejedeme zpět do Starého Hrozňatova. Městečko na hranici si zaslouží trochu naší pozornosti především díky dvěma stavebním památkám. Ta starší stojí uprostřed městečka a jsou jí zříceniny raně gotického hradu připomínaného už v roce 1233. Z nejstaršího období se zachovala válcová věž, cimbuří je o století mladší. Celý areál byl přestavěn na zámek, jenže ten v roce 1648 vyhořel a nově opraven a upraven byl až v 19. století.

 

Na návrší nad Starým Hrozňatovem pak nelze přehlédnout výstavný kostel s loretou postavený v letech 1644 – 89. Tento areál byl pochopitelně trnem v oku uvědomělým důstojníkům pohraniční stráže a chybělo málo, aby jejich hospodaření v oblasti nepřežil. V roce 1992 pak byl nádherně a nákladně zrekonstruován a tedy se sem můžeme podívat i dnes. A kdyby se chtěl někdo k církevní památce otočit zády, spatří panorama kopečků bavorské části pohoří Český les a také velkou část krajiny, kterou dnes projížděl na kole nebo obytkou.

7/2012

Vladislav Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Přihlásit se Nová registrace
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace