Na lužické safari

Výlet do Horní Lužice – tomu rozuměj sice jižní, avšak podle nadmořské výšky vyšší části kraje obývaného slovanskou menšinou v bývalé NDR – je vděčným cílem pro camperistu v každém ročním období.

Pokud pro první noc zvolíme souřadnice 51°15´43.88"S 14° 9´28.19"V, probudíme se ráno na návsi vesničky Nebelschütz, její dominantou je kostel na blízkém návrší. Ani naše „spací poloha“ není k zahození, hrázděné domy v okolí jsou hezkou kulisou startu cyklovýletu. Ten je vyznačen v přiložené mapce, měří něco přes 30 km a celý je veden po cyklotrasách v rovinatém terénu, velmi často asfaltovaných.

 

Cestou potkáme mnoho rybníků, na nich spousty vodního ptactva, při troše pozornosti nepřehlédneme malou oboru se srnčí a jelení zvěří. Najdeme luxusní místo pro přenocování na dnešní den, projedeme mezi loukami i lesy. Před definitivním odjezdem na nocležiště můžeme projít i městečko Kamenz, jedno z velmi důležitých v dějinách oblasti, jen o něm více najdeme zde:

http://www.camper.photo/clanek/kamenz-mezi-rybniky/?clanekId=30

A proč jet na noc malinké zátočiny od skoro ještě menší silničky u obce Döbra na souřadnice 51°20´0.67"S 14°11´37.23"V? Tady stojíme na hrázi rybníka, můžeme si tu i něco ugrilovat, nikomu nepřekážíme. Přírodní představení přichází se soumrakem. Možná se chvílemi budeme cítit jak někde v africké buši, tolik hlasů z království živočišné říše. Jak napíname sluch, o pozornost si říkají i oči. Na protější břeh rybníka se přišlo napít stádečko srnčí, jen pár desítek metrů od nich si dopřává večeři početné hejno jestřábů. Překvapí nás velikost i neohrabanost těchto ptáků. Nad hlavami nám přelétají roje divokých husí a při té příležitosti nám může připadat jejich komunikace jako kdyby zbytek letky vyčítal vůdci výběr místa pro přistání. Však také místo obkrouží několikrát, aby se nakonec odebraly k jiné vodní ploše, v okolí jich je nepřeberný výběr.

 

Jak by se mohlo s přibývajícím šerem zdát, že můžeme odejít do tepla obytného auta, připlouvající rodina labutí si myslí opak. Máme-li v zásobě nějaké starší pečivo, stáváme se strůjci vítaného oživení jejich jídelníčku. Tátu a mámu nerozeznáme, dětičky už jdou pomalu do pubertálních let, nahnědlá přepeřuje do bílé. Stačí do vody hodit pár drobků a už rodina nezná bratra ani otce :-). Mohlo by se zdát, kdyby se sem nepokoušela připojit ještě jedna osamělá labutěnka. Teď máme příležitost vidět rodinnou pospolitost a spolupráci a také pochopit, co znamená, když má labuť křídla přizvedlá nad tělem. To už je ten krásný tvor už opravdu dost …. naježený. Jenže „vtíravá teta“ se jen tak nevzdá. Drží se v uctivé vzdálenosti, to ano, jen vždy ve střehu. A tedy si svou cestu k občasnému soustu také najde.

Také se však připozdívá a povětří chladne, je čas jít zážitky vstřebat, „camperovo“ funkční topení je neodolatelným lákadlem.

 

Po probuzení se přesuneme do vesničky Neschwitz, kde na návsi najdeme rozlehlé parkoviště. Cestou je dobré nevynechat typickou lužickou ves Ralbitz s velmi zajímavým místním hřbitovem. Mrtví jsou zde pohřbívání podle „pořadí“, v souvislosti s myšlenkou, že po smrti jsme si všichni rovni. Každý hrob je osazen stejným bílým křížem, jen nápisy na tabulkách jsou psány v srbštině i v němčině. Důkaz, že lužicko srbský jazyk ještě žije, najdeme na několika nejmladších křížích. Je jen otázkou, zda se takto bude pohřbívat do chvíle, kdy bude na hřbitově místo, a nebo zda tradici přehluší nějaká nová myšlenka.

 

Výlet znovu na kolech z Neschwitz je také vyznačen na přiložené mapce, jen dnes bude kratší a přírodu více zastoupí díla stvořená člověkem. Už v samotném Neschwitz najdeme zámek, ten si však necháme až na samý konec výletu. Prvním cílem se tak stane dřevěný větrný mlýn u vesnice Quoos, sice tu nestojí „odjakživa“, protože sem byl přenesen z místa, kde překážel těžbě uhlí, to však nic neubírá na jeho kráse. Další zámeček najdeme v Radiboru, odkud se cestou mezi rybníky vrátíme do Neschwitz. Nespěcháme-li domů, můžeme víkend ukončit procházkou historickým centrem Budyšína, jistě tam najdeme kromě starých domů i nějakou příležitost se odměnit sladce v cukrárně, hořce u kvasnicového piva nebo slaně u bratwurstu v nějaké místní občerstvovně. A také novou inspiraci na další výlet do kraje lužických Srbů.

9/2018

Vladislav Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy E-booky Příběhy Přihlásit se Nová registrace
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace