Nizozemská vřesoviště - národní park De Salandse Heuvelrung

Když jsem si před mnoha lety přinesl domů největší knihu svého života – Encyklopedii národních parků Evropy, překvapila mě nizozemská kapitola. Netušil jsem, že tato přelidněná indrustriální země chrání více než dvacet národních parků.

Ve středu nížinatého království nedaleko německé hranice najdeme přírodně cenná území vřesovišť, k návštěvě NP De Salandse Heuvelrung je optimální výchozím bodem parkoviště vyhrazené pro uživatele obytných vozů na souřadnicích 52°22´0.362"N, 6°26´43.978"E u Nijverdalu. Snad netrpíme mírným sklonem plochy ani blízkostí hřbitova, leckoho naopak potěší přítomnost "antoníčků". Kdo neví, antoniček je v krkonošském nářečí (kemp Harrachov) označení stojanů zásuvek s možností dobít akumulátory obytných aut a přívěsů.

 

Během okružní jízdy na kolech uvidíme mnoho zajímavých obrázků krajiny, občas si pěšky vyšpláneme pár set metrů do vřesoviště k vyhlídce. Na nizozemské poměry poněkud častěji použijeme při šlapání měnič převodů, nejvyšší bod parku má 75 metrů nad mořem a takových je tady víc. Ty "kopce" nahrnul ledovec, který sem zasahoval od severu před asi dvěstě tisíci lety. Jak postupoval k jihu, valil před sebou mohutnou morénu balvanů až ze Skandinávie.

 

Když ledovec v pozdějších tisíciletích ustoupil, roli tvůrce krajiny převzal vítr od moře a balvany překryl vrstvou navátých písků. Taková půda je velmi chudá na živiny, ani houževnatým Holanďanům se nepodařilo oblast zcela zalesnit. Zdejší příroda tedy není "panenská", to by však na území Nizozemí čekal jistě málokdo.

Naopak překvapením pro nás může být využítí území národního parku turisty a sportovci různých zaměření. Na našem okruhu několikrát budeme křižovat trasu single tracku, speciální trasy pro horská kola, možná se usmějeme nad tabulí žádající pohybu a drsného sportu nadržené bikery vjíždějící do vřesoviště, aby dávali pozor a nepřejeli užovku nebo ještěrku. Naše trasa vede převážně po cyklostezkách určených pro jízdu na běžných jízdních kolech, velmi často po asfaltu nebo betonu. Nikde neuvidíme zákazovou tabuli na křižovatkách s cestami pro pěší turisty, tady nikoho nenapadne sem vjet na kole, o motorových dopravních prostředcích ani nemluvě. A po svých cestách národním parkem putují i jezdci na koních.

 

pokračování: http://www.camper.photo/clanek/nizozemska-vresoviste-narodni-park-de-hoge-weluwe/?clanekId=118

Závěr naší trasy projíždíme mezi typickými venkovskými statky, pečlivě obdělanými poli a zelenými pastvinami plnými volně pasoucích se koní. Nejprve po silničkách, v samém závěru pak po cyklostezce lesem dojedeme až k restauraci a infostředisku k národnímu parku a už jen přes frekventovanou silnici k našemu autu. Podle přiložené mapky jsme ujeli asi 25 kilometrů, něco málo jsme našlapali pěšky. Na serveru mapy.cz jsou velmi dobře zobrazeny všechny zdejší stezky pro pěší i pro cyklisty, včetně single tracků, tedy si každý už doma může připravit pro něj tu nejlepší variantu k poznání národního parku.

4/2019

Vladislav Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Přihlásit se Nová registrace
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace