Příběh krále Kačerova Karla

Je takový plácek na Mělníku, tam u přístavu "osobní dopravy". Pod zámkem, u starého mostu, vlastně tak trochu u vchodu do vinařství Bettina pana Lobkowicze.

Ten plácek je rozlehlý, tedy kdyby mě někdo vyháněl z dlažby, pozemku patřího přístavu, jen se přesunu pár desítek metrů vedle na štěrk nebo trávu, tam už žádná cedulka nehrozí. I tak "parkuji" u řeky, na níž se občas něco od lidí nebo od přírody děje, a centrum královského města mám na dosah.

Stane se, že je zima taková docela vydatná, návštěvníky hor, kteří si tam z nížin dojedou, to naplňuje uspokojením. Naopak, žijeme i lidé na úpatí a nám by ta situace mohla trošku lézt do nervové soustavy, kdybychom neměli tu možnost zajet si tam, kde kraj disponuje menším množstvím bílého, vlhkého a studeného toho :-), do nížiny.

Ten lednový víkend začal pátečním ránem. Laiku se povedlo i po dlouhém stání v třeskutém mrazu a pod nánosem metrové vrstvy sněhu nastartovat a díky dvouhodinovému vrčení i trošku poohřát. Současně oživly lehkou dávkou energie všechny dva akumulátory. Hlavním úkolem bylo do tmy postupným posunováním po centimetrech ji vysunout ze zimní "díry" na světlo a k dosahu kabelu, jenž měl bezmeznou silou 220 voltů dodat další energii akumulátorům. Těch dvacet metrů se Laika sunula pouhých 30 minut, vždy kousek "nahoru" a kousíček zpět, lehce doprava, posun z ledové plotny, protočení kol až na asfalt a podobně. Už vypadalo jako nezbytné nasadit sněhové řetězy, avšak další posun v řádech půlmetrů ponížení ega karavanisty oddálil.

"Taknovat" vodu do nádrže v mrazech nedovolila časem uvolněná hadice, snad až se oteplí, přijde správná chvíle na opravu. Teď vystačí dva "třicítkové" kanystry. Bez patřičné zásoby plynu na vydatné topení se však neobejdu. Prostě to vyhlíželo, že připravit auto k výjezdu vezme podobně dlouhou dobu, jakou jsem měl v autě o víkendu prožít. Skoro metrovou čepici sněhu "na hlavě" se raději ani nechtělo vidět....

Ano, je správné, bezpečné a v souladu se zákonem takovou čepici odstranit. A také ano, máme rádi peníze, proto je investujeme do radostí, nikoliv do odstraňování následků pokusů dostát dodržování pro někoho ne vždy smyslu plných zákonů. Jinými slovy, raději zaplatíme pokutu a necháme si odebrat body, než si lopatou nebo koštětem prorazit střešní okna, "vykejře" z koupelny nebo ze sprchy a nebo vylomit či poškodit solární panel také umístěný, kupodivu, na střeše. Po třetí ano, jezdit "s čepicí" je nebezpečné a možná i neohleduplné. Právě proto velmi vysoká ostražitost, objezd dálnice a sníh uvolňovat postupně "ostřejšími" průjezdy zatáček a kruhových objezdů ve chvílích jistoty, že v dohledu není nikdo, kdo by mohl být poškozen.

Že stále není řeč o Karlovi? Tedy dojedu k nedělnímu odpoledni a postávání a kochání se na Mělníku u Labe. Sleduji plynoucí řeku, když se přikolíbá Karel. Kačer, chlap od kachny, fešák, krásně vybarvený, král. Vůbec se nebojí. Krk natahuje a prohlíží si obsah mých dlaní. Jestli má hlad nebo jen chuť, nedokážu odhadnout. Ale má zatraceně odvahu a na centimetr přesně ví, co si ke mně i ke své bezpečnosti může dovolit.

Kam se pohnu, tam za mnou ťapká tím svým kolíbavým krokem na vratkých tříprstých problanělých oranžových šlapkách, v tenké vrstvě sněhu přibývá jejich otisků. Zobák deset centimetrů od mých dlaní. Za kus "žvance" se neprodá. Nenechá na sebe sáhnout, vždy si drží bezpečnou "distanc", která mi připadá tak zatraceně krátká. Odvahu nelze neocenit, "hupsnu" do auta pro nějakou tu kachní mlsku.

Karel je kámoš, okamžitě pozve svými neviditelnými signály všechny mělnické kachny i labutě k hostině. Ostatní hosté se však chovají distingovaně. Neopustí řeku, ano milý homo sapiens, pokud mě chceš nakrmit, musíš se obtěžovat a hodit mi sousto do vody. Karel je obdarován královskou trpělivostí, vnímá poměry stravy letící do řeky a padající k jeho ťapkám, situaci má pod kontrolou. Deset dílů potravy jemu, deset dílů potravy všem ostatním na řeku, takhle spravedlivě vychází královské dělení.

Děj z řeky sledují "ochuzená" zvířátka. Možná otupělý pozorovací talent mi nedovolí si všímat závisti nebo pomlouvání či napadání krále Karla ze strany ostatních zvířátek. Jakoby žádné z nich nemělo pocit, že by Karel byl zloděj a lump odírající "poctivá", ne tolik "vlezlá" zvířátka. Je králem, svou královskou odvahou si "vykoledoval" mnohem víc hmotných statků, než ostatní ptactvo svou skromností a poctivostí, na jistotu poskytující vzdálenost. Že by si ostatní zvířátka byla vědoma faktu, že bez odvahy krále Kačera Karla by se jim nedostalo ani sousta? Nebo jsou "jen" spokojena se svým přídělem a neřeší, že král dostal víc? Do mozečků těch opeřenců nevidím, jen vnímám jejich chování tolik odlišné od nás, myslících, inteligentních lidí.

Kačer Karel vystoupil z davu stejně, jako to musí udělat král, aby byl hoden své koruny, bohatsví a postavení. Jeho sebe-vědomí a sebe-jistota mu přinesla mnohonásobně větší odměnu. I ostatní podstatně méně sebou si jistá zvířátka dostala svůj díl a byla za něj jistě ráda a spokojena. Nezajímalo je, kolik má král Karel. Nezajímalo je, zda jeho "práce" je adekvátní jeho "výdělku". Nikdo se nepokusil mu vzít jeho bohatství a věnovat ho těm chudším. Rozumějme méně odvážným a méně ochotným udělat něco pro prospěch svůj nebo ostatních kačerů, kachen nebo labutí. Nikdo se nepasoval do role anděla spásy národa vodního ptactva a nezačal ostatním zvířátkům slíbovat Karlovo potrestání a nebo alespoň spravedlivější spravedlnost rozdělování potravy ve prospěch větší většiny voličů.

Jak by mohl příběh o Králi kačerovi Karlovi skončit? Jedině happy "endem". Po skončení krmení se spokojeně odkolébal za dalšími radostmi královského kačeřího života. Královská koruna ani vděk zbytku populace vodního ptactva Polabí pro něj nebyly důležité. Nedožadoval se žádné provize, poděkování ani volebních preferencí. Nezáviděl ostatním zvířátkům jejich příděl potravy, o který se jim on král svou odvahou postaral. On to nejpíš původně tak vůbec nezamýšlel. Přestože byl v tu chvíli králem, nic nezamýšlel. Prostě přišel a udělal to nejlepší, co mu jeho božství poradilo.

Možná takhle nějak si představuje zákony ten, který stvořil kačeřího krále Karla, Vás, mne, ostatní lidi a zvířátka, slunce, zemi, oblohu, vesmír i politické strany nebo muslimské imigranty. I ty zákony o sněhu na střeše camperu, o vytahování té věci ze sněhové peřiny, o tuhých zimách nebo krátkých topných sezonách. Zákony o tom, že z nížin lidé jezdí campery do hor užít si sněhu a z hor jiní lidé jezdí do nížit užít si, že tam sníh právě dnes nenapadal. Pouze tak se může přihodit, že díky camperu, díky zimnímu výletu a díky příhodě s králem kačerem Karlem je ještě teď o čem s nádechem lehkosti přemýšlet a při té příležitosti se na vším tím děním nedělního odpoledne pousmát.

1/2017

Vladislav Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Přihlásit se Nová registrace
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace