První výlet v růžových brýlích

Někteří z nás máme v sobě zakódovánu touhu často opouštět vyhřáté hnízdo. Razantně s "usárnou" na zádech, v kanadách, jindy vybaveni posledními objevy světa outdoorové výbavy. Někdy s kreditkou a rezervací pokoje v dobrém hotelu v kapse.

Nebo toulavé boty vložíme do skříňky pod pohodlnou vlastní postelí, tam někde blízko teplé sprchy nebo lednice ochlazující na přijatelnou teplotu dobré bílé víno. To těžší červené si vychutnáme jindy v teple uprostřed zasněžené horské pláně, přidáme k němu čerstvě orestované plátky svíčkové případně jiného pamlsku právě připraveného "doma" v kuchyni. Párty u táboráku to dnes nebude, nicméně posedět s přáteli v malinkém a přece obýváku není k zahození.

Mně přidali chrastí a proud čerstvého vzduchu k plamínkům mých snů krátce před vánoci v Roudnicí nad Labem. Adventně naladěn jsem se vracel z úspěšné obchodní cesty, bylo to počátkem 90. let. Tehdy brázdily české silnice slovy čtyři obytné přívěsy a dvě obytná auta západní produkce mladší pěti let - dohromady na celou zemi :-). No, možná o málo víc.

Ty čtyři v řadě seřazené obytné přívěsy Hobby na dvoře roudnického autobazaru mi přivodily silný třesk do poklidem uchlácholené šedé mysli. Několik vteřin, abych si ujasnil, co jsem viděl. Otočit a zpět, aby ty přívěsy do mého návratu nikdo nevykoupil !! Hoď sebou ! Ani na jednom nebyla uvedena cena nebo rok výroby, jenže zastav hladového medvěda! Přívěsy byly určeny k půjčování, jen kdo by pár dní před vánoci uvažoval nad půjčením té věci k letní dovolené.

Jenže zastav už hlady nepříčetného medvěda! Za 30 mínut jsem držel v ruce o nějaký ten desetitisíc penízů méně a o smlouvu více - za půl roku se naše rodina stane na tři týdny uživateli takřka nového obytného přívěsu značky Hobby. Ještě doma obhájit ten nerozumný počin, místo týdenní jistoty v apartmánu tři týdny chaosu v té neustále se houpající a za autem překážející téměř stodole na kolečkách.

Kdybych tehdy tušil, na kolik desetitisíců bankovek mě později v životě tato půlhodina času přijde..... šel bych do té kanceláře znovu a choval bych se tam ........úplně stejně :-).

V té době byl karavanismus v českých zemím, řečeno slovy Járy Cimrmana "předmětem vášnivých diskuzí v anarchistických kroužcích", nebylo kde načerpat informace, jak se k takové věci chovat. Snad jen základní radu - vyjeď k nejbližšímu rybníku a zkus bydlet - psal sloupek o karavanech občas vytištěný renomovaným motoristickým časopisem.

Lago di Garda byl ten ideální rybník, jen děti tady vydržely tři dny a táhlo je to k moři. Po připojení k autu Hobby nesvítil, neblikal, ani stěrače nestíraly :-). A tak jsem netušil, jak tu věc dostat domů či k vytouženým slaným vlnám. Elektrická zásuvka měla nejlepší časy života za sebou, už jsem volal do Roudnice, ať si pro nás i pro tu příšeru přijedou, když se vše nějak povedlo. Ve chvílích nejtěžší bitvy dorazili noví sousedi, velmi sympatický švýcarský pár, a chtěli komunikovat. Od té doby celá západní Evropa trpí jistě mylnou představou, že Češi jsou nekomunikativní a zapšklí :-)

Vyhráno ani málo nebylo, vyrazili jsme silnicí lemující západní břeh jezera. Měli tam takovou značku, kulatou, červeně lemovanou a uprostřed byl namalován malý přívěsný vozík, pod ním dodatková tabulka - kdo mohl tušit, co na ní píší... Opravdu jsem byl tak hloupoučký, že mě nenapadlo tudy nejezdit. Odměna nám byla vyplacena velmi brzy, ne finanční, ta ještě horší, morální. V prvním tunelu jsme se potkali s autobusem. Nevidíš, kolik místa máš po stranách, hlavně u střechy. První myšlenka směřuje k výši kauce složené pro případ poškození přívěsu. Centimetr za centimetrem po obou stranách, my, i bus. Trpělivost zúčastněných byla nadlidská, sám bych si za to dnes .... no asi jen malinko....... :-)

U moře se šokem ukázaly být částky požadované za úhradu pobytu v kempech. A v půjčovně nikdo neříkal, že se tady budeme muset postarat o svůj stín. Nevím, která prozřetelnost zasáhla, nějak tam stál krásný relativně levný kemp v piniovém lese. Pravda, na pláž 2 km, ta čistá, bez lidí, písčitá. Přesně čtyři dny se tady všem líbilo, pak začalo být dětem "děsně vedro"....

Měl jsem padat do mdlob, jenže právě na tuto zprávu jsem čekal. Ještě jsem je nechal trošku "ohřát" a hurá do rakouského přealpí. :-)

Jen pět italských rodin muselo při naší manipulaci s přívěsem bourat své stany, všichni ostatní se smáli, mávali nám a volali "arivederči". Asi byli opravdu potěšeni naším odjezdem :-). Ještě tam stál jeden pán. Zařval fakt strašně, jako lev. Brzdy, jel jsem pomalinku, účinnost okamžitá. Pak jsem spatřil hrůzu v očích toho muže. Stačilo pár centimetrů a levý zadní roh zánovního karavanu Hobby byl obtisknut do kmene velmi statné borovice. Asi by mě v Roudnici nepochválili.

Na dny a noci strávené v Solné komoře u jezera Wolfgang see i v ostatních místech této naší cesty děti rády dodnes vzpomínají, přestože už dávno nejsou dětmi... Přívěs jsme vrátili v pořádku, jen já jsem ten den vážně ochořel. Nezabrala žádná antibiotika ani očkování. Až s počátkem podzimu, když jsem si přivezl sice ne tak pěkný, poněkud starší, první náš vlastní obytný přívěs, bylo najednou po nemoci. Ta nová přicházela plýživě a potají, dnes jsem za ni vděčný a opravdu se těším z toho, že je nevyléčitelná :-)

7/1996

 

Vladislav Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Přihlásit se Nová registrace
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace