Tichá vzpoura pod Jedlovou

Výlet na Jedlovou byl takovou malou vzpourou. Prostě nebudeme sedět doma, ať si je ošklivo, vlhko, brzy tma, jedeme na výlet.

Už jen dojet na místo spaní první večer byl adrenalin, poslední stovky metrů jsme šplhali po tmě úzkou polní cestou plnou výmolů úvozem a alejí statných kaštanů. Místo ke stání jsme vybírali za světel reflektorů a stejně na truc jsem si musel ještě alespoň jednou ugrilovat kousek masa. Tehdy jsme používali jednorázové grily, tedy jsem se za svitu čelovky hrbil, kroutil, naříkal na kolena a také jsem pěkně vymrznul a zmokl, ale grilovalo se :-).

nedaleko je: Čím překvapí listopad 

Ráno jsme si počkali, až se o půl stupně oteplí a vyrazili jsme "na kopec". Jedlová je se svými 774 metry nad mořem třetím nejvyšším v Lužických horách, na vrcholu rozhledna a restaurace. Asfaltkou nahoru si chvílemi člověk připadá, že už musí přepadnout na záda, jak je kopec strmý, to si odměnu na konci opravdu zaslouží. Navíc, jak je už Jedlová celkem vysoká a lesy kolem vrcholu prořídlé, tedy i z cest se můžeme kochat nádhrenými výhledy na okolní hory a lesy a skály, jak z těch lesů zvědavě vykukují na svět.

 

Pro odpoledne jsme zvolili naučnou stezku po stopách dolování, od parkoviště v Lesné přes Kozí hřbet a údolí Milířky. Sice jsme se tady dozvěděli leccos o zdejších štolách a kovech, jenže z toho si stejně dnes nic nepamatuji. Výhledy, které bych si pamatoval, na trase nejsou. Myslel bych si, že zajímavější bude exkurze do přístupného dolu v Jiřetíně pod Jedlovou, jenže ten je v listopadu jako většina podobných atrakcí uzavřen.

Večer jsme prožili v Lesné, osadě duchů na bývalé hlavní cestě. Před a ještě nějakou dobu po sametové revoluci tady projížděly stovky kamionů denně, k tomu blízkost hranic, snad proto tehdy kolem silnice prosperovalo několik nočních klubů, restaurací a podobných pro valutové cizince "zajímavých" zařízení. Dnes tu živoří jedna nebo dvě restaurace s penzionem, protože pořád ještě na hlavním tahu od Varnsdorfu a Rumburka do vnitrozemí. Nám však tyto služby vylepšené o pohled do plamenů ve velkém krbu zcela dostačovaly, přespat před hospůdkou se také dalo.

 

Na neděli jsme měli v plánu několik aktivit v německé části Lužických hor, jenže listopad se ukázal ve vší své parádě, od rána pršelo a když nepršelo, tak lilo. Poslední zbytky elánu jsme použili na kraťoulinkou procházku po Waltersdorfu, protože se tam dochovalo několik roubených chaloupek. Zažil jsem za bývalého "pánaboha" relativně silný tlak společnosti ve smyslu nesvobodného překračování hranic, možná proto si i po tolika letech vážím každé možnosti je přejet, přejít, podívat se na tu "druhou stranu". Tedy jsem si vlastně i deštivý den hezky prožil, zvláště když jsme v jeho průběhu zvolili taktický ústup do eiscafé, což je německými občany atrakce vyhledávaná za každé roční doby a každého počasí. Dávají tam celkem dobrou kávu a obří zmrzlinové poháry dle chutí každého západo i východo německého .....

11/2012

Vladislav Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Přihlásit se Nová registrace
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace