V loupežnických šlépějích

Kdo sleduje televizní kanály, nejspíš tuší, že loupežníky se to v našich krajích jenom hemží.

Však také máme v tomto ohledu na co navazovat, přece ve škole nás učili, že bohatým brát a chudým dávat je v pořádku, stejně mluví i mnozí politici. Víkend na okraji Kokořínska nás po stopách loupežníků povede.

Severně od Štětí je sice špatně, ale přesto vyznačena cesta Naučné putování loupežníka Štětky. První den našeho výletu se budeme této cesty držet, i když ne úplně vždy. Stezka je deklarována jako pěší, její celková délka však přesahuje 30 km a to ještě nesmíme zabloudit, což se nám při chatrném značení s největší pravděpodobností povede. Proto použijeme kolo a vyhneme se nejproblematičtějším úsekům cesty.


Dobrým východiskem i místem k přenocování na první noc je parkoviště nad vsí Stračí, 50°26´58.67"S 14°24´33.61"V. Příjezd sem je sice lehce krkolomný, ale místo je klidné, na trávě a rovné, nikomu bychom tady neměli překážet. Stračí je navíc oficiálním východiskem k Naučnému putování loupežníka Štětky.

Ráno se z místa "ubytování" vrátíme kousíček zpět ke vsi, ale ještě na kraji potkáme žlutou turistickou značku, na kterou prudce odbočíme doprava. Loupežník Štětka nás brzy bude nutit odbočit mírně vlevo, na horší cestu, ale my ho raději nebudeme poslouchat. Chce nás na své trase zprvu pobavit u naučného panelu, ale poté vehnat do pasti bahnitého pole a zcela neprošlapané, natož na kole sjízdné cesty. Pokračujeme proto stále po žluté k Mariánské kapli z konce 18. století, ze Štětí sem chodila procesí, zde se znovu napojíme na loupežnickou trasu.

  

Ta chvíli kopíruje "naši" žlutou a prochází kolem další, tentokráte Hraběcí kaple. Byla postavena z pískovcových kvádrů na místě, kde byl svým služebnictvem přepaden a zastřelen v lednu 1720 hrabě Jan Vratislav Desideru Clary ze Snědovic. Možná služebnictvo poštval právě loupežník Štětka :-). U kapličky odbočíme stále po žluté značce vlevo a brzy dojedeme k jeskyni Mordloch a skále Sedm Chlebů. Jeskyně je zčásti převisem, zčásti upravená lidskou rukou, prý se tu ukrývali obyvatelé okolních vsí při středověkých válkách.


Tady opustíme žlutou značku a svůj osud zcela přenecháme loupežnickému panáčku. Nejprve pokračujeme stejným směrem, z jakého jsme přijeli, po pár stovkách metrů odbočíme vozovou cestou vlevo. Ta nás vyvede z lesa – jako na dlani tady máme kopce Českého Středohoří a hřeben Krušných hor – pak se spojí se značenou cyklotrasou, abychom dorazili do obce Brocno. Na rozdíl od předchozích lokalit, sem lze dojet i autem. Střed je vesnickou památkovou zónou, najdeme tady několik roubených usedlostí s pavlačí a podsádkou a zděné stodoly, vše z konce 18. a začátku 19. století. Možná ještě uvidíme i zámek, ale ten je v havarijním stavu.


Loupežnická stezka by nás z Brocna ráda zavedla někam do neprostupných roklin, alespoň tak můžeme usuzovat z kvality cesty, po které jsme do Brocna přijeli. Proto budeme zase chvíli ignorovat přání škodolibého vousáče a vydáme se po silnici a cyklotrase 0057 do Chcebuzi, prastaré vsi zmiňované v listinách už v roce 993, kdy byla majetkem břevnovského kláštera. Dnes tady najdeme barokní kostel, sochu sv. Jana Nepomuckého i lidovou roubenou i zděnou architekturu. Podobné to bude v Radouni, kam sjedeme z celkem prudkého kopce, a kde se znovu napojíme na Naučnou stezku loupežníka Štětky.

Pokračujeme stále po silnici bez odboček směrem k Čakovicím, ale tady na kraji vsi u rybníka prudce odbočíme na polní cestu do kopce vlevo. Stoupání naštěstí není dlouhé, navíc cesta mezi poli poskytuje znovu krásné výhledy do kraje. Až dojedeme na hranu údolí Labe, kde nám ale výhled trochu kazí areál papírny, který máme u nohou. Nad SEPAPem příjemnou cestou pojedeme na křižovatku dvou silnic a polních cest. Tady si na nás loupežník připravil další chytračinku.

Jeho šipka nás navádí k pokračování po polní cestě, ta ale podle mapy vede úplně jiným směrem. Nenecháme se od nenechavce nachytat, odbočíme po silnici vpravo a hned vlevo na starou silnici do Štětí, stále asfaltovou a zcela bez autoprovozu. Ústí u železničního přejezdu.

Pokud tady nepřejedeme koleje, ale vydáme se podél nich po polní neznačené cestě, ta se po chvíli od kolejí odchýlí a bezpečně nás dovede do Stračí, kde nad vsí najdeme naše zázemí na kolečkách. Naše trasa nebyla až tak náročná ani dlouhá, nicméně museli jsme čelit zrádným úskokům loupežnické čeládky, proto si zasloužíme odpočinek i odměnu. Můžeme ji načerpat třeba v nedalekém Mělníce nebo Liběchově. Mělník navíc nabízí svým velkým prostorem u osobního přístavu na břehu Labe luxusní místo k přespání na dosah historickému centru.


Také v neděli osedláme bicykly, ale nejdříve popojedeme někam poblíž obce Tupadly. Pokud nevyužijeme nocležiště na Mělníku, můžeme zkusit štěstí přímo v Tupadlech na 50°26´31.78"S 14°28´21.85"V dvě malá parkoviště, kam při troše štěstí večer zajedeme a najdeme tu místo. Ale přes den se to ani nepokoušejme, aut je tady hodně a nejspíš se nebudeme mít ani kde otočit. Pokud sem pojedeme až ráno nebo dopoledne, můžeme auta odstavit na 50°26´3.78"S 14°28´10.53"V parkovišti u silnice. Odtud odjedeme na kolech po cestě od hlavní pryč a brzy narazíme na modrou a zelenou turistickou značku, která nás provede rezervací Mokřady Dolní Liběchovky do Želíz.

Tady si rozhodně nenecháme ujít podívanou na obrovské plastiky vytesané do skal, Obří hlavy. Tesal je sochař Václav Levý kolem poloviny 19. století a v okolních lesích podobných najdeme mnohem víc. K těm největším a nejvýraznějším nás dovede ze Želízů modrá značka, ale kola necháme někde ve vsi, cesta pro ně opravdu není vhodná a budeme se sem vracet.

Po prohlídce hlav se vydáme po cyklotrase 0010 nejprve Zimořským, později Truskaveckým dolem. Sice stále stoupáme, ale zatím velmi mírně, a scenérie skal po obou stranách cesty nás může snadno přesvědčit k zastavení, oddychu a pokochání se. Na rozcestí turistických i cyklistických značek v Truskaveckém dole odbočíme na žlutou a 0011 cyklistickou trasu, po které velmi brzy dojedeme k další loupežnické památce. Jeskyně Klemperka je tvořena předsíní a dvěma tesanými místnostmi a je přístupná jen po krkolomném žebříku. Je pojmenována po lupiči Klemperovi, který ji obýval v 18. století.

Ještě chvíli pojedeme po asfaltu, ale pak se cesta stává hliněnou, později i kamenitou, a abychom toho neměli tak málo, ještě s přibývajícími kilometry a obtížností mění svůj skon. Pochopitelně k horšímu. Čím prudší stoupání a horší cesta, tím víc se blížíme k Dobřeni. V momentě, kdy máme pocit, že už to fakt být horší nemůže, se vyhoupneme na malou louku a silnici, která jí protíná. Ta nás velmi mírným sjezdem dovede k největší roubené stavbě vesnické rezervace, tam nás napojí i nakrmí, navíc jsme v nejvyšším bodě dnešní cesty, a tedy až na drobné výkyvy budeme až do auta klesat.

Po občerstvení se vrátíme kousek zpět, ale po cyklotrase 0012 budeme pokračovat až do Tupadel. Cestou projedeme ještě dolní částí obce Vidim, ta horní je mnohem zajímavější, je tam zámek a hezké náměstí, ale stoupání sem je velmi strmé a my se mu umíme vyhnout, pokud se budeme držet naší trasy. Nahoru můžeme později dojet autem. Závěrečný úsek cyklovýletu je tak trochu o pozitivní životní realitě. Vždy, když se ocitneme na rozcestí, nás naše trasa povede tou jednodušší cestou a hlavně dolů :-). Průjezd Vidimským dolem si pak opravdu užijeme a od jeho ústí je to do Tupadel už jen krátký úsek po asfaltu.

6/2016



Vladislav Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Přihlásit se Nová registrace
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace