Zpráva ze služební cesty

Většina majitelů obytných aut řeší menší nebo větší závislost na přebývání v nich. Znám rodinu, která pokud nemůže o víkendu "obytkou" vyjet, jdou se do ní alespoň jednu noc vyspat. Mnozí se snažíme spojit profesi s cestováním ať už v zahraničí nebo po zemi české, to se však nedaří vždy k naší spokojenosti. Snad proto každé povedené souznění zasluhuje malou medaili. :-)

 

Jedna taková cesta moje vlastní začala v pondělí v únoru docela pozdě večer, potřeboval jsem dojet kamsi na Vysočinu a první "ubytování" jsem hledal hodně těžko. Bylo už pozdě a já věděl, že ráno musím celkem zavčasu vstát, a jak těžká rána dokáže vykouzlit moje mysl, je-li chvíli mimo dohled. Nakonec se zadařilo a toto byla poslední větší komplikace cesty, ze které se nakonec vyklubalo krásných šest nocí v bydlíku a spousta pozitivních zážitků i profesních i osobních.



Za minulé éry by se na tomto místě služelo vyjmenovat všechny obchodní schůzky, za éry dnešní pak procenta, zisky a nárůsty oproti obdobím minulým. Pro mou dušičku bylo důležité, že celé úterý propršelo, tedy jsem den opravdu věnoval obchodním aktivitám, jen letmo jsem si všiml, že Černá Hora, to je pro Brňany známé místo výroby pěnivého hořkého moku, je krásné starobylé městečko a že se sem někdy určitě chci vydat na výlet. Zážitkem dne se měla stát luxusní večeře v dobré hospůdce nedaleko Kyjova, jenže bych byl jediným hostem a pro něj se nevyplatí zaměstnávat kuchaře. Ještěže je únor nejvhodnější doba na srovnání váhových přebytků z vánočních období.

Však jsem si to vynahradil ve středu. Sice ani tento den počasí výletování moc nepřálo, ale předpověď na čtvrtek slibovala nejhezčí den pracovního týdne a já jsem se dosud nikdy netoulal po Chřibech. Vyrazil jsem tedy do Osvětiman a Vřesové, ta se měla stát východiskem zítřejšího pěšího výletu. Místo na spaní jsem si vymyslel moc hezky, na louce vedle polní cesty, na krají obce. Našel jsem je ještě za světla, jen jsem si chtěl vynahradit včerejší neúspěch a dojet na večeři do vyhlášené hospůdky Na haldě v Boršicích.

A tak jsem vjel jsem do louky s nízkou travou a zbytky sněhu, že se tam pěkně bez námahy otočím. Zadní kola ještě zůstala na polní cestě a já už měl jasno, že jsem pěkně v pr.....Těžký předek zahučel do jílovitého bláta, motor si "sedl" na bláto a já měl na d l o o u u h o o u u dobu o zábavu postaráno. První, co mě napadlo, že "společenský oděv" určený k podávání večeře můžu v klidu odložit na vhodnější čas. Klacky, desky, koberce z auta, nějaké kameny, lepenky ze starých krabic, a posun o tři centimetry, znovu celé dokola. Hever, podložit vším, co je v okolí k mání, prozkoumat okolní les i dvorky opuštěných chat. Nebudeme si nic namlouvat, možná ještě teď se v autě najdou pozůstatky té bitvy v podobě zapomenutých nánosů světle hnědého, teď už zaschlého jílovitého bahýnka. Úžasně mazlavá hmotička.... Celé moje trápení sledoval pán z chaty, jediné v tento čas obydlené, pak vzal svého psa a lano z garáže. Vlčák dobře poradil, aby pán zapřáhl svou Octávii. Pak ještě prověřil moje dočasné obydlí svým citlivým čichem. Já si mezi tím vystlal předpokládanou dráhu kol ven z bláta lepenkovými deskami, a BINGO, už první pokus byl úspěšný.

Konečně mohlo dojít na onu hospůdku. Jak už jsem zmínil výše, v únoru bývám podroben kruté a těžké dietě a ještě krutější a ostře sledovanou prohibicí. V kraji vína je to těžký trest za činy spáchané v předchozích měsících, ale takovou dietu, jakou jsem jedl Na haldě v Boršicích, bych mohl celoročně. Jmenovalo se to filety z candáta na zeleném salátku – tak skvěle připravenou rybu a ještě lépe dochucenou zeleninu ... báseň .... Jak rychle jsem zapomněl na poskakování kolem po nápravy do jílu zarytého Ducata.



Na místo vyhlédnutého noclehu jsem se z pochopitelných důvodů už nevrátil, ale ráno jsem nedaleko odstavil auto na pevné ploše a vyrazil na pěší výlet. Obloha sice ještě šedá, ale sluníčko bojovalo, ne jako minulé dny. Údolím Klimentského potoka a proti jeho proudu jsem po žluté značce stoupal ke sv. Klimentovi. Neskutečné místo !!! Jen terén zvlněný od dávných valů a příkopů napoví, co se tady odehrávalo před mnoha staletími. A odkryté základy kostela na vrcholu kopce. Kostel svatého Klimenta tady stál už v době Velkomoravské říše a zdejší hradiště bylo stejně významné, jako hradiště na Pohansku nebo v Mikulčicích. Bylo rozlehlé a zřejmě tady stálo už v době Keltů, protože určité stavební prvky odkrytých základů kostela ukazují na keltský původ. O významu místa svědčí jeho zařazení mezi Národní kulturní památky. Ve čtvrtek v únoru nikde ani nožka člověka.

Po zelené jsem pak vyšlapoval první stopy v čerstvě napadané slabé vrstvě sněhu ke Kazatelně, jedné z ne mnoha skal chřibského hlavního hřebene. Okolí skály je vymýceno, proto je odtud skvostný výhled. Jen nesmí být mlhavo, jako ve chvíli, kdy jsem stál na vrcholu Kazatelny. Ale na Cimburku, hradě vzdáleném necelé dva kilometry už svítilo sluničko a ukázala se modrá obloha. Brána hradu bývá otevřená pouze v sezoně, jenže v té tady nejspíš v davech turistů nezahlédneme černého datla otloukajícího svůj zobák o silnou větev starého buku.



Dalším přijemným místem okruhu je rezervace Moravánské lúky. Až dosud jsem šel hustými lesy, tedy trochu volného prostoru působilo velmi příjemně. Ani nevadilo, že všechny květy, pro které je území chráněno, vyrostou až za pár měsíců. Ještě jsem prošel kolem kapličky a všiml si pár výhledů na táhlé hřbety jižní části Chřibů a byl jsem u auta. Kávička, obídek, ještě jedna návštěva u klienta (protože na naftu se prostě nějaká ta koruna poshánět nějak musí, že :-) a hurá domů.

Chtělo by se někomu z vyhřátého klobouku kouzelníka Pokustona vstávat a cvičit? Zrovna tak mně se nechtělo z vyhřátého auta do vymrzlého bydlení, přespal jsem tedy pár km od studené postele, a protože jsme se tentokrát už ve dvou chytali na víkend, plynule jsem přešel do víkendového režimu.



Kdy se jezdí na výlet do Prahy? Když mě tam nikdo nečeká a tedy je pravděpodobné, že mě nebude vyhánět z mého vybraného nocležiště. A jestliže jsem navštívíl ve čtvrtek sv Klimenta ve Chřibech, v sobotu jsme si vykračovali kolem sv. Klimenta v Levém Hradci. To je dnes součást Roztok u Prahy a zdejší kostel stojí na místě nejspíš prvního křesťanského kostela postaveného Přemyslovci na území Čech. Levý Hradec bylo jejich sídelní hradiště a první český doložený kníže Bořivoj se ve zdejším kostele nechal pokřtít. Všechno podstatné se můžete dozvědět z naučné stezky, která místo zpřístupňuje, i když poněkud chaoticky a nepřehledně. I toto místo je Národní kulturní památkou.

Odpoledne jsme věnovali prohlídce národní galerie, konkrétně té části, kde jsou vystavena první výtvarná díla dochovaná na území Čech. Viděli jsme třeba oltář z vyšebrodského kláštera ale i mnoho jiných jistě cenných maleb a soch, ať už kamenných nebo dřevěnných. Protože tehdy nikoho nenapadlo malovat nebo sochat světské výjevy, shlédli jsme desítky madon, oltářů, svatých....Moc jsme tomu nerozumněli, jenže pokud máme v úmyslu udělat si ucelený obrázek o českém výtvarném umění, museli jsme začít tady.



I přes ukrutné mrazivé počasí, jehož jsem obecně známým "milovníkem" (jen toho bílého mi tak šest metrů do výšky chybělo k úplné spokojenosti:-), jsme pak obešli kousek Starého města, zmrzlí jak holubí trus na Husově pomníku a moc jsme se těšili zpět do vyhřátého auta. Přejeli jsme na parkoviště, které mi kdysi doporučila jedna karavanistická kamarádka a tam přežili do rána. Skutečně asi ne moc přespali, ale přežili. Ne že by v autě něco nefungovalo, jak by mělo, jenže jsa bez "efoja" (ten procházel generální opravou, protože jsem ho už nechal naběhat příliš mnoho hodin) jsem se celou noc strachoval o vypůjčenou centrálu. Tedy jsme to ráno trochu dohonili a pak se shodli na pomalém ústupu k domovu. Ten jsme pak ještě zpestřili takovým hezkým nedělním obřadem dietářů, který zasvěcení znají pod názvem "prasečí den". Asi nemusím moc vysvětlovat, o co se jedná.... ten se pak stal tečkou za opravdu vydařenou únorovou služební cestou.

1/2014 

Vladislav Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Přihlásit se Nová registrace
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace