Výlety

 

Tichá vzpoura pod Jedlovou

Výlet na Jedlovou byl takovou malou vzpourou. Prostě nebudeme sedět doma, ať si je ošklivo, vlhko, brzy tma, jedeme na výlet.

 

Podzimní Balaton

Pozdní podzim je výborná volba času k návštěvě Balatonu. V růžku, kde jezero dosahuje své nejzápadnější souřadnice, vyrostly zajímavé kopečky sopečného původu, na jejich svazích rostou hodně dobrá vína a nějaká ta teplá voda na ohřátí zadečků se tam také najde.

 

Ardenská překvapení

Po dvou týdnech putování nizozemskými národními parky, městy a pamětihodnostmi jsme s Haničkou až nečekaně souhlasně pocítili touhu po změně. Pár dní v Belgii a Lucembursku ke konci cesty bylo v plánu, jen jsme nečekali tak rychlý pokles zájmu o zemi, kde se nám dosud tolik líbilo. Najednou nám chyběl pohled na alespoň nějaké kopečky.

 

Na Jizerce to miluji

Na Malé Jizerce to miluji, zvláště poslední teplé podzimní dny plné barev.

 

Legendami opředený Blaník

Před mnoha lety jsem v sobotu večer dorazil za přáteli na parkoviště mezi Malým a Velkým Blaníkem, neděle patřila tomu Malému a Vlašimi, pro mě se na Velký nedostalo. I několik výletů na kole jsem absolvoval a při nich bájnou horu obdivoval snad ze všech stran. Nadešel čas zaplnit poslední bílé místo oblasti, vystoupit na legendami opředený vrchol.

 

Konec léta v Gory Kaczawske

Do Polska mě to prostě nějak přitahuje. Je to jediná země na světě, mimo Slovenska a domoviny, kde bych si dokázal přečíst ranní noviny. Připadá mi nějaká malinko divočejší a navíc ten úžasný vztah. Vztah Čechů k Polákům a Poláků k Čechům.

 

Zimní toulky do dávných věků

Jsme dva týdny doma z vánoční cesty středomořím, abstinenční příznaky touhy po dalším výletě obytným autem o sobě dávají stále intenzivněji vědět. Zimní sporty nejsou pro nás, míříme do oblasti, kde sněhu a ledu mnoho nebývá. První noc na břehu Labe na Mělníku je jistotou rovného a klidného místa k přespání (50°21´16.788"N, 14°27´59.979"E) a také můžeme u Betiny i u Krausů doplnit zásoby dobrých vín.

 

Mezi vinice a váté písky

Dnešní výlet startuji ve Veselí nad Moravou, náměstí stranou od hlavní silnice (48°57´13.678"N, 17°22´43.253"E) je upraveno jako velké parkoviště a zpravidla tu bývá volno i pro delší obytné auto. Plocha je rovná, šlo by tu jistě i přespat, na posezení před autem nebo ogrilování nějakého kousku masa nebo zeleniny to však dobré nebude. Za tímto účelem volím 48°57´32.638"N, 17°28´29.894"E asi 10 km odtud u kostelíka sv. Antoníčka nad Blatnicí.

 

Národní park Donana

Národní park Doňana chrání od roku 1969 mokřady okolo řeky Guadalquivir, pobřežní duny a vnitrozemské pastviny a porosty bohaté na divoké rostliny. Je největším národním parkem ve Španělsku. Žije tu bohatá populace zvířat včetně ohrožených, například rys iberijský, orel královský nebo divocí býci a koně. Díky bažinám je možné pozorovat obrovská množství vodního ptactva. Do parku je možné se vydat na lodi, pěšky nebo na koni, obrázky jsou z cesty teréním autobusem, který vyjíždí z městečka El Rocio denně ráno a odpoledne. Kapacity autobusu jsou však limitovány a je dobré si cestu zamluvit předem.

 

Bílá města

Představuji si to asi takhle. Když Maurové dobyli území Andalusie a Cordoba se stala hlavním městem tohoto území, mnoho lidí, zvířat a zboží proudilo z a na africké území. Přístav byl na Gibraltaru, zbývala ještě pozemní část trasy.

 

Zaniklý český Pavlův Studenec a prosperující bavorské Bärnau

Při putování Českým lesem jsme tady poprvé našli pastviny bez lesů, otevíraly se z nich krásné výhledy do údolí. Od rybníka Branka, který je postaven na malém potoce, později řece Mži a ještě později ještě víc řece Berounce, stoupáme po rozbité asfaltce a modré značce do Hermannstreuthu, vesnici na česko bavorské hranici. Za studené války se Němci nebáli imperialistů, možná proto nebourali příhraniční obce..., na české straně jen pusto a pomník obránce vlasti.

 

 

"Odborný" výklad z Cordoby

Cordobu prý musíme vidět, říkal náš průvodce Petr. A také nám slíbil, že tam rozhodně pojede s námi. Svůj slib splnil a společný den v "jeho" městě byl jedním z nejlepších dní našeho času v Andalusii. Mimo jiné k tomu velmi přispěl i jeho svérázný "výklad a vedení výpravy".

 

Zářící město - Medinat az-Zahra

Vraceli jsme se z národního parku Doňana "na základnu" nedaleko Marbelly, už trochu znaveni dlouhým ježděním po rozlehlé Andalusii, připravil nám je mentor Petr. Medinu Azahara považoval za zapomenutý klenot maurské kultury, proto taková zajížďka. Myslel to dobře, sám tam ani nešel, jel sem jen kvůli nám... A my byli tak unavení a vystrašení z toho, že se najednou musíme o sebe postarat sami, že jsme si tu krásu ani pořádně nevychutnali.

 

Podzimní lehounké kolování na dolní Vltavě

Ten víkend mi začal na letišti v Ruzyni, kde jsem vyzvedával potomstvo z cest. Jak se to nějak protahovalo, odjížděli jsme z domova v sobotu ve ale opravdu hodně brzy ráno. Když jsme pochopili, v kolik asi budeme vstávat, zvolili jsme program někam ne úplně pod komín, ale být tam rychle. Kolem třetí ranní jsme parkovali ve Veltrusech u hřbitova, to už jsou unaveni i umrlci, ještě rychle juknout, kam zítra a do hajan.

 

Do Prčic na Sibiř

Občas se mi stane, že mě nějaká dobrá duše pošle do Prčic. Určitě jsou i horší místa k pobytu, třeba v pekle nebo v parlamentu. Není však nad vlastní zkušenost, tedy přijímáme pozvání do dvojměstí Prčic se Sedlecem. I proto, že tam funguje minipivovar, i proto, že to odtud není daleko na Monínec, českosibiřské lyžařské středisko. První noc je možné přečkat na parkovišti zmíněného pivovaru, jak jinak ochutnat jeho produkty a neporušit ... svou morálně vnitřní čistotu.

 

Český les - kolem Broumova a Mähringu

Severní vrchol Českého lesa Dyleň ještě nepatří do chráněné krajinné oblasti, za ní musím jet trochu jižněji k Broumovu. Hodně špatně jsme tam hledali kousek místa na přespání v obytném autě, nakonec jsme vybrali zákoutí u lesa na louce, kam ze silnice vedl malý můstek. Z hlediska přírody krásné místo, pocitově nic moc. Vybalili jsme "catering", zasedli jsme k malému jednorázovému grilu, když se přes můstek převalil terénní pickup, starší manželský pár uvnitř. Ti lidé se neusmívali, spíš právě naopak.

 

Mechanikova zpověď od pramene Punkvy

Do Boskovic jsem přijel celkem pozdě, nedařilo se najít rozumné spaní. Zůstal jsem na 49°29´25.268"N, 16°39´1.470"E, hitparáda to není, asfaltová plocha u křižovatky a hospody. Vypsat se tam nakonec dalo.

 

Toulání se Lednicí a Valticemi

Lednicko valtický areál je památka zapsaná do světového kulturního dědictví UNESCO. Co s tím? I kdyby nebyla, projíždět se zčásti kultivovanou a zčásti přírodní krajinou mezi oběma zámky, rybníky a romantickými stavbami vybudovanými pro kratochvíli panstva, téměř po rovině, cestami asfaltovými i prašnými je úžasná pohoda. Ve kterémkoliv ročním období.

 

 

Do kotlů

Nejvyšší české pohoří, národní park KRNAP, pochopitelně nekončí mocnými namalovanou čarou státní hranice. Příroda nezná hranic, proto tady navazuje plynule "park nadodowy", polské Krkonoše. Jak by se mohlo na první pohled zdát, že tady nemáme co objevit, opak je pravdou. Už jen proto, že polská "nátura" se dost liší od té české.

 

Víno, historie a svatý kopeček - Mikulov

Mikulov je pro mě symbol. Víno, historie, svatý kopeček. Teplo země a bílé kameny od prvních metrů za městem. Příslib cesty jižním směrem. Přívětivá řeč domácích lidí, možná i trochu jiné jejich životní hodnoty.

 

Český les - Dyleň

Do Českého lesa se davy dovolenkářů nehrnou, dobrý tip pro samotáře vrcholného léta, Dyleň je od severu prvním výrazným vrcholem dlouhého pohoří. Výstupem nebo kolovýjezdem k bývalému vojenskému "obrannému" objektu dnes v soukromém vlastnictví se zapotí každý. Jen my v obytném autě se po výletě osprchujeme a stáneme se navečer šviháky lázeňskými.

 

Kutná hora vinařská a historická

Psát o Kutné Hoře a být u toho "chytrým" není nic jednoduchého :-). Takže si na chytré nebudeme hrát a budeme si jen v Kutné Hoře a okolí hrát :-)

 

Klenoty Pardubicka

Když nadejde chvíle těžké lenosti, když se nám nechce podávat žádné velké výkony, a přesto chceme jet na výlet obytným vozem, když nechceme trávit čas jen pozorováním toho, co dělají sousedé v kempu, nadešel čas na klenoty Pardubicka.

 

Moravské dolomity

Z oblíbeného kempu v Pasohlávkách vidíme moravské dolomity (Pavlovské vrchy) jako na dlani. Obytnými vozy se lze k nejhezčím místům přiblížit, v tomto ohledu jsou tuláci toužící po volnosti a svobodě při cestování ve výhodě.

 

Jestřebí hory

Jihozápadní hranici CHKO Broumovsko tvoří hřeben Jestřebích hor.

 

Kokořínskem na kole, pěšky a především obytným autem

Do skal, roklí a lesů v okolí hradu Kokořína lze uspořádat několik výletů a vždy bude znovu co objevovat v přírodě i v historii. To je charakteristické i pro následující výlet, všimneme si několika míst, kde už jsme někdy byli ...

 

Porta Bohemica zdola i shůry

O víkendu v okolí Porta Bohemica, přestože se v naší těsné blízkosti zvedají velmi strmé kopce, si užijeme nenáročnou pohodovou cyklistiku podél řeky, několik středověkých památek a uchvacující vyhlídku z vyhlášené rozhledny. Všechny kopce však zdoláme v pohodlí obytného vozu.

 

Na bavorské straně Českého lesa - od severu

Český les je předlouhé pohoří a každá jeho část nabízí jiné pohledy na přírodu a krajinu. Pokud při výletě ať už pomocí obytného auta nebo na kole překročíme hranici, všimneme si odlišností života i si vzpomeneme na dobu, kdy jen podívat se směrem k západním obzorům bylo téměř trestným činem.

 

Na lužické safari

Výlet do Horní Lužice – tomu rozuměj sice jižní, avšak podle nadmořské výšky vyšší části kraje obývaného slovanskou menšinou v bývalé NDR – je vděčným cílem pro camperistu v každém ročním období.

 

Klaku zub

Na cestování obytným autem je mimo jiné úžasné, kolik jiných aktivit si díky camperu a jeho zázemí můžeme dovolit. Třeba outdoorových, jako turistiku v horách. V Lúčanské Malé Fatře, kolem krásného nad hluboké údolí čnějícího skalnatého vrcholu Klak.

 

Podél slapských břehů

Slapský víkend, nejlépe trošku po sezoně, opravdu jen trošku, abychom se vyhnuli davům pseudovýletníků a prožili si ještě kousek letní atmosféry přehradních nádrží, zahájíme poměrně daleko od hladiny nejdelší české řeky, v městečku Sedlčanech.

 

Národní park Ústí Warty

Řeka Warta je dlouhá (761 km), pramení na jihovýchodě Polska u Krakowa a obloukem severovýchodně směřuje k ústí do Odry na německé hranici. Poslední kilometry jejího toku jsou od roku 2001 národním parkem, nejmladším v Polsku.

 

Od trojmezí do Smrčin

V květnu 2012 to bylo překrásné místo k prožití tiché noci v lůně přírody v obytném voze. A večer venku s grilem a lahví dobrého vína. 50°16´48.81"S 12° 8´38.77"V louka jak kdyby to vypadlo ze jména bývalé osady, která tady stála. Pastviny.

 

Babí léto na Martinských holích

Když vyrazím na nějaký výlet pěšky, nemám rád dvě věci. Dlouhou rovinu, na konec které ani nedoléhledu, tam dojít mi připadá býti pakárnou. A vracet se stejnou cestou mi připadalo hodně podobné. Než jsem dojel na Martinské hole v Lučanské Malé Fatře.

 

Ždánický les

Že neznáte karpatské pohoří Ždánický les? Před desítkami let nás o něm učili ve škole, v Čechách máme Český masiv, na Moravě a Slovensku jsou Karpaty. Karpatský oblouk začíná na západě Pavlovskými vrchy, pak je Ždánický les a Chřiby, přesně tak to paní učitelka říkala.

 

 

Za zlatem a za vodou

Chybějí nám koruny? Co s tím udělat? Pojeďme na zlato, aspoň na jeden víkend. Když už se nám nedostává, nemůžeme jezdit daleko.

 

Mužakowský park a zámek a něco navíc

Na pomezí Horní a Dolní Lužice, na Lužické Nise, na polské hranici, to jsou nápovědy, kde hledat Bad Muskau po německu, Mužakow v lužické srbštině.

 

Spící přirodou Kokořínska

Počátek zimy bývá v našich zeměpisných šířkách celkem odporný, když se jí a nebo nám chce. Jak karavanistické noviny píší o hezkém prožití zimy v karavanu, často se nám nechce opustit vyhřáté domovy...

 

Předjaří u Lužických jezer

Lužická jezera – oblast bývalých hnědouhelných dolů. Dnes postupně rekultivovaných a přeměňovaných v jezera a zázemí pro relax a rekreaci.

 

Karavanem do hor - kladenských

Kdo je nejstatečnější a nejobětavější bojovník za práva nekuřáků? Odnaučený kuřák :-). Zimní karavanisté si užívají lyžování, zimní sporty, vychutnávají si krásu zasněžených hor.

 

Conegliano a Dolomiti Bellunesi

Bibione je symbolem ideální dovolené. Jen už nejsme těsně po listopadu 89, 

 

Obnažená skalní města

Konec zimy nebo časné jaro – nejlepší období k návštěvě skalních měst. Pro ta nejznámější a nejnavštěvovanější to platí dvojnásob.

 

Vicenza a Marostica

Vicenza. Marostica. Dvě města ne příliš od sebe vzdálená. Dvě města naprosto odlišná. Vším.

 

V loupežnických šlépějích

Kdo sleduje televizní kanály, nejspíš tuší, že loupežníky se to v našich krajích jenom hemží.

 

Na jihu Lago di Garda

Lago di Garda – jezero největší, nejčistší, nejoblíbenější, alespoň v Itálii.

 

Barvy v národním parku Hainich

Karpatský prales uprostřed Německa, tímto sloganem láká národní park Hainich návštěvníky.

 

Afryka - opuštěné doly u Leknice

Ony ty nížiny se zdají být zcela zajímavostí prosty, nicméně není tomu tak.

 

Mrazivé dny pod Ralskem

Mrazivé, ale přenádherné dny. Ráno tě probudí datel, tluče zobákem do kmene a hledá si potravu. Vikýř nad hlavou je plný azurově modré oblohy.

 

Zájezd z nouze ctnost - podél Nisy

Tenhle zájezd jsem si naordinoval ve chvíli touhy po cizině v časové tísni. Klasický víkend by byl na něj až příliš dlouhý :-), i tak se ale stal takovým hezkým žůžo dobrodrůžo.

 

Před jarem pod Krušné hory

Do kalendářního jara chybějí tři dny, předpověď počasí mluví o sněžení, mrazivých dnech a pokračování zimy. Masochistická představa?

Nalezeno: 66 | Zobrazeno: 1 - 50

1 2 »

Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Přihlásit se Nová registrace
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace