Národní park Ústí Warty

Řeka Warta je dlouhá (761 km), pramení na jihovýchodě Polska u Krakowa a obloukem severovýchodně směřuje k ústí do Odry na německé hranici. Poslední kilometry jejího toku jsou od roku 2001 národním parkem, nejmladším v Polsku.

Řeka Warta jak je dlouhá, tak je krásná. Kdekoliv jsem jí v Polsku spatřil, na jaře divokou, jak sebrala všechny rozpuštěné sněhy na své pouti, v létě klidně meandrující, na podzim barevnou, a v zimě občas sevřenou v ledovém krunýři, vždycky to byl pohled malebný a líbezný. A nikdy jsem nepochopil, jak dokázala takhle si mě podmanit. Nenašel jsem viditelný rozdíl od ostatních, snad se jednou vydám na cestu podél jejích břehů už od pramene pro to pochopení.

 

Území národního parku je rozděleno na dvě části. Řeka dokáže dovést do ústí tolik vody, že hladina stoupne až o 4 metry, proto už v 18. století lidé stavěli protipovodňové hráze a odvodňovací kanály. Jedna část jsou tedy vlhké louky a pastviny hospodářsky využívané, druhá pak mokřady, bažiny a přirozená území, kde je Wartě "dovoleno" tropit své hlouposti. Ráj pro vlkomilné rostliny i vodní ptactvo. Územím parku prochází asi 60 km značených turistických tras, výhledy umožňují dřevěné věže, občas najdeme odbočku "do divočiny". Většinou je nám však dovoleno pohybovat se po hrázích, po cestách mezi vlhkými loukami a nebo po hranici nejcennějších částí rezervace. K poznání kraje použijeme horské kolo, v rovinách se nenadřeme.

 

Pro první noci zvolíme "ubytování" na divoko poblíž Odry. 52°29´48.737"N, 14°38´29.159"E je stání podél polní cesty, kde nikomu nepřekážíme a domy malého městečka Gorzyca máme na dohled. Ani k Odře to není daleko, však se na velkou řeku ještě vynadíváme. Ráno nás první cyklovýlet povede nejprve po cestě podél protipovodňové hráze Odry, občas můžeme vyjet na ní nebo využít vyježděné koleje blíž k toku. Tak dorazíme k městu Kostrzyn nad Odra, nejlépe až k mostu přes řeku i přes státní hranici. Právě z německého břehu je nejhezčí pohled na zbytky pevnosti, které hned můžeme prozkoumat. Místní to tu nazývají "Pompeje na Odře", rozvaliny starého města uvnitř hradeb došly své zkázy za třicetileté války. Nenechme si ujít ani pohledy z hradeb na Odru.

 

Dál pokračujeme po hlavní silnici podél jižní hranice národního parku. Takové šlapání nebývá příjemné, jenže tady je to trochu jinak. Řídká vegetace nám dovoluje spousty pohledů doleva do nitra národního parku, občas tam najdeme i lidmi vychozenou pěšinu nebo odbočku naučného chodníku. Všímejme si těchto možností, dovedou nás do světa brčálové zelené protkané nitkami kanálů, slepých ramen i klidnými plochami tichých vod, v nichž se zrdcadlí modř oblohy s bílými kupovitými oblaky. Snad potkáme i nějaké obyvatele mokřadů.

 

Vyhlídková věž u odbočky do Czarnowa už nám umožní výhled do luk a pastvin, porosty borovic signalizují výskyt písčité duny uprostřed bývalých bažin. Až si užijeme kruhového výhledu, přes Czarnow a Zabice se po vedlejší silničce vrátíme do Gorzyce k autu. A k čemu využijeme zbytek odpoledne? Ráno jsme si nedaleko městečka mohli všimnout místa, kde lze obytným autem dojet až k samému břehu Odry. Tady na noc "zakempujeme" stejně jako místní rybáři v okolních zátočinách. Nezůstaneme osamoceni a západ Slunce odrážející se v mohutné řece nás odmění za odvahu. 52°29´58.893"N, 14°38´7.444"E

 

Ráno se přesuneme na souřadnice 52°35´38.94"S 14°41´56.02"V, zalekneme-li se prašné cesty, můžeme na kolech vyrazit už od posledního asfaltu, přiliš si výlet neprodloužíme. Oficiální parkoviště tady sice není, místo k odložení aut však místní používají. Čeká nás krátký výlet podél severní hranice národního parku, při kterém navštívíme dvě vyhlídkové věže, potkáme se s Wartou a naučná odbočka nám dovolí vstoupit do bažinatého království divokých rostlin. Na širokých slepých ramenech pak budeme moci pozorovat život desítek vodních ptáků.

 

Po cyklistice se podíváme k nejvýchodnějšímu bodu národního parku, k bývalému přívozu u městečka Witnica (52°37´58.269"N, 14°54´54.434"E). Můžeme se tady projít nebo ještě kousek projet na kolech, na protějším břehu Warty zahlédneme i stroj, který ještě před pár lety převážel lidi a auta. Přespat tady umožňuje několik klidných plácků na konci zapadlé silničky. K mostu dojedeme ve Swierkocinu a procházka po mostě nad řekou nám v pozdním odpoledni poskytne výhledy na řeku v měkkém světle.

 

Nejlepší večer našeho výletu prožijeme nedaleko Slonsku na 52°35´3.985"N, 14°46´29.175"E. Znovu stojíme na hranici národního parku, kolem nás se rozprostírají bažinaté pastviny. Připadáme si jak někde v savaně, vlevo od nás se pasou kravičky, v zapadajícím Slunci v nás siluety zvířat vyvolávají přestavy o volnosti tisícihlavých společnství divokých bůvolů. Daleko vpředu rozeznáváme stádo koní, brzy je vyruší početné hejno divokých husí, které sem odkudsi za hlasitého "gagání" přiletělo a rozhodlo se zde najít něco k snědku. Stovky obrysů koňských těl se rozeběhnou obrovskou plání, užívají si volnost stejně jako na prérijních pastvinách. Mohlo by se zdát, že přírodní divadlo už zatáhne svou oponu, když těsně před setměním ještě po klidné hladině vodního kanálu připluje nejprve pár labutí, za nimi pak pětičlenná rodina. Táta a máma bílí, pubertální dětičky s ještě nahnědlým peřím. Rozvážně, beze spěchu, hlavy vzhůru, jak se na podvečerní procházku sluší. Teď už blednou poslední odstíny růžové a oblohu zahalí šeď pozdního letního večera.

 

Všechno to sledujeme spolu s posádkou starého německého Hannomagu, původní vestavby někdy z počátku šedesátých let. Ukázkově zrestaurovaného. Však ráno přijde čas k obdivování tohoto kousku. Mladý pár nás probudí melodickými tóny klasické kytary. Z Hannomagu k nám na návštěvu přicházejí snad renesanční hudební skladatelé.

Poslední procházka kolem divů, které až sem donesla Warta, není dlouhá a lze jí absolvovat pěšky i na kolech. Cesta vede po betonových panelech podél jednoho z kanálů. Po něm se potulují labutě a kachny, za ním se po časné ranní pastvě povalují v jednom houfu koně i kravky. Všechno můžeme pozorovat také z vyhlídkové věže. Území, do kterého už nesmíme, ohraničuje závora na mostě přes kanál. A nám tak nezbývá než se vrátit k autu a pro tento výlet také už domů.

8/2018

Ukázat na mapě | Vladislav Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace