Předjaří u Lužických jezer

Lužická jezera – oblast bývalých hnědouhelných dolů. Dnes postupně rekultivovaných a přeměňovaných v jezera a zázemí pro relax a rekreaci.

Ukázkou, jak je možné z hlediska turistiky opovrhovanou a zdevastovanou krajinu přeměnit v krajinu vyhledávanou, turisticky zajímavou a zároveň komerčně využitou. I když projekt je teprve v budovatelské fázi, už teď jde o zajímavou lokalitu, kterou lze navštívit v kteroukoliv roční dobu. Už teď je zde poznat, jak si umí příroda vzít zpět to, co jí před časem vzal člověk, a jak člověk může pomoci jí i sobě, směřuje-li svou energii správným směrem. Pro start cykloturisticko karavanistické sezony ideální místo.

 

Protože na počátku března ještě do hlavní turistické sezony nějaký čas zbývá, využijeme na jednu noc parkoviště 51°30´23.32"S 13°40´4.09"V. Nikomu překážet nebudeme, i když v těsné blízkosti je v létě v provozu kemp a "stellplatz". Ideální východisko na sobotní cyklovýlet, asi v polovině výletu se sem vrátíme, můžeme se občerstvit a znavenou skupinu B nechat odpočívat a hlídat auta. Zvláště, budeme-li mít štěstí na slunečné počasí a teplotu přijatelnou pro posezení venku, byť nutně ještě za větrem.

 

Od aut poklidným jarním tempem vyjíždíme po úzké silničce, cyklotrase, směrem ke vsi Grünewalde, kde u restaurace odbočíme vlevo a kolem fotbalového areálu přijíždíme po zpevněné cestě k bažině, která je chráněnou přírodní rezervací. Určitě stojí za krátkou zastávku a vychutnání si ticha rákosím zarůstajících vodních tůní. V březnu sice na moc zvířátek štěstí mít nebudeme, ale vyhneme se i náletům komárů, kterých tu v létě musí být požehnaně.

 

Projedeme rezervací, přetneme hlavní silnici, další rušnou komunikaci překonáme po mostě, za kterým po další cyklostezce odbočíme doleva a brzy dojedeme na kruhový objezd. Naše trasa tady objíždí jeden z čerstvě zatopených dolů, podle mapy se zdá, že si můžeme cestu zkrátit po pomyslné hrázi jezera, ale cesta tudy je i na horském kole špatně sjízdná, zvolíme tedy "o fous" delší objížďku.

Po silnici se vracíme zpět do Grünewalde, jen krátký úsek absolvujeme stejnou cestu. U čapího hnízda, jež nelze minout, je tu křižovatka cyklotras a informační tabule o počtu zde narozených mláďat čápů od roku 1976, odbočíme doprava. Čeká nás asi nejhezčí úsek dnešního výletu. Nejprve mezi lesy a polem dojedeme k vyhlídce na opravdu krásné jezero Grosser Woobergsee, pak nás lesní cyklostezka přiblíží k největšímu jezeru oblasti, Grünewalder Lauch. Jezero můžeme objet z kterékoliv strany, vždy dojedeme k našim autům a cesta vždy kopíruje břeh jezera.

Pokud někomu zhruba 20 km šlapání do pedálů nestačilo, může se vydat na druhou tentokrát orientačně trochu náročnější část cyklovýletu. Vyrazíme na opačnou stranu od aut, po cyklostezce a zpevněné cestě jedeme po břehu jezera Seewaldsee. Přes nevysokou terénní vlnu se přehoupneme jen s malým vypětím sil a brzy sjíždíme k městečku Plessa. To je průmyslové a nabízí jedinou památku, tam se podíváme později. Teď nesmíme přehlédnout ostrou odbočku podél plotu jakéhosi bývalého průmyslového objektu, dovede nás k železniční trati. Podle ní už bez značení budeme pokračovat až k nápadné odbočce vlevo u mostku, tudy po pár kilometrech dojedeme zpět k autu. Jako nejlepší mapu je tady možné použít aplikaci "mapy.cz", podle ní najdeme spolehlivě cestu k autům.

Do tmy můžeme ještě shlédnout dvě stavební památky nejbližšího okolí. Zachovalý vodní mlýn nedaleko městečka Plessa, 51°27´47.73"S 13°37´47.30"V je parkoviště, kde by neměl být ani problém přenocovat v autě. Nás ale čeká přepychovější nocleh, jen se ještě projdeme zámeckým parkem v centru hornického Lauchhammeru, ze souřadnic 51°28´4.61"S 13°44´35.21"V. Ani jedna procházka nám nezabere víc než 10 minut času.

Potom se přesuneme asi 40 km na parkoviště 51°31´55.70"S 14°10´5.50"V. Tady, na břehu jezera Partwitzer See můžeme letos poprvé grilovat a v kotlíku zapálit i první táborák. Pokud nebude foukat, klidná hladina jezera nám bude tou nejpříjemnější kulisou a nebe plné hvězd budou prosvěcovat rudé kontrolky větrných elektráren na pozadí.

 

Ráno si objedeme tichá jezera, pokud si zajedeme k rozhledně "hřebík", zrezivělé konstrukci mezi Partwitzer, Sedlitzer a Geierswalder See, a k majáku s restaurací na břehu posledně jmenovaného jezera, ujedeme takřka bez výškových rozdílů po asfaltových stezkách zhruba 30 km na kolech, případně na in-line bruslích. Spatříme krásné obrázky jezernaté krajiny i díla lidských rukou a fantazie. Uvidíme už dokončené rekultivační projekty i ty, na nichž ještě nějakou dobu bude třeba pracovat. A udiví nás velkolepost projektu, jak budeme projíždět mezi jezery a po mostech překonávat kanály, které v budoucnu spojí jednotlivá jezera. Při troše štěstí zahlédneme i velké ptáky jeřáby, kteří jakoby sem přiletěli z filmu Cesta do pravěku, ale výjevy ze života jiných vodních ptáků. Březen dobou stěhování ptačích druhů, kejhání divokých hus bude častou zvukovou kulisou našeho putování. Jediné, co nám může cestu znepříjemnit, může být vítr, však "soudruzi z NDR" věděli, proč zde postavit tolik větrných elektráren.

 

Tečkou za povedeným víkendem pak může být návštěva historických lužických měst Senftenberg nebo Hoyerswerda, podle toho, které z nich je pro nás při cestě k domovům.

2/2017



Ukázat na mapě | Vladislav Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace