Taková garáž, to je na výletě přenáramně užitečná věc

Také si na výlety vozíte s sebou garáž? Pokud ne, tak si dovolím Vám doporučit její koupi. Taková garáž, to je na výletě přenáramně užitečná věc.

Co krámů se Vám do ní například vejde, jízdní kolo na zimu, sjezdovky či běžky, pokud možno i s hůlkami a lyžáky na léto. Přílba, pohorky a batoh, trekové hole. A když zařídíte, že si garaž s sebou můžete vzít na výlet, to se Vám pak ty věci budou možná zatraceně hodit. Přitom rizika, která snad můžou hrozit, vozíte-li si garáž na výlety, nejsou veliká. Třeba máte v garáži, jako ostatně každý chlap, tak trochu nepořádek, takže nemůžete zrovna najít to, co najít potřebujete. Možná Vám nepořádek může vyčítat Vaše drahá polovička, možná se přes pohory nedostanete k vypouštěcímu ventilu vody v mrazu, možná ucpete hadice topení letní větrovkou. Možná nenajdete pod slunečníkem klíny pod kola nebo buben s prodlužovákem k doplnění palubního akumulátoru elektrickou energií vyždímaného intenzivním vytápěním auta v třeskutém alpském mrazu.

čtěte také: Karavanem do hor kladenských 

Však jsou i jiné hodnoty, pro které se vyplatí mít garáž na výletě vždycky s sebou. Znal jsem jednoho človíčka, který sedával na hraně garáže za měsíčních nocí, pokuřuje cigárko, které si uvnitř auta nedovolí, usrkávaje z lahve kosher jelinkovy slivovice si vymýšlí věci, které otočí svět. Sní si svoje sny. Měl jsem kdysi tu čest postávat okolo a sledovat, jak se ty věci rodí a bohové vědí, jak bych si přál umět své sny snít stejně a umět je tak realizovat, jak je alespoň soudě dle jeho řečí uměl zrealizovat on. Je jen otázka každého jedince, jak si přijme poselství ideí z garážových myšlenkových procesů. Prostě garáž se na cestě vždycky vyplatí.

 

Není to tak dávno, co si také můžu dovolit s sebou na výlety garáž vozit. Jsa manuálně poněkud zaostalý, nemám v garáži až takový bordel. Ne že bych byl významně pořádku milovný, ale nepotřebuji tolik věcí v garáži, kterou mám s sebou na výletě, jako každý jiný normální chlap. Tedy se mi tuhle před pár lety v sobotu třináctého prosince ve chvíli, kdy venkovní teploměr ukazoval italských 13°C už docela poránu kdesi v křivoklátských hvozdech, povedlo v garáži na výletě najít právě to jízdní kolo, helmu, rukavice i láhev na vodu. Kdesi za bedýnkou s klíny a hadicí na doplnění vody se povaloval jednorázový gril, v prosinci naprosto nezbytná proprieta... Pak už zbývalo jen vymyslet, kam se na kole vydat a kam na něj umístít ten gril, kdybych ho náhodou cestou potřeboval.

To první nebylo složité, mám vždy v záloze připraveno několik nápadů, kam se bude hodit kolo nebo pohorky. Stačilo zalovit v datovém disku a neleknout se rozbahněných cest. S umístěním grilu to bylo horší. Vyrazil jsem do Lán, kde na kraji obce na parkovišti u naučné stezky do obory by šlo v autě i spát. Cestou jsem vymyslel, jak to bude s grilem. Americkou páskou, kterou také vozím v garáži s sebou na výlety, bych ho mohl "přiletovat" k rámu kola, ale kam se zápalkami, bez kterých se žádný gril neobejde? Pro tentokrát se budu muset uskromnit a nějak den bez grilu přežít. Snad to do večera vydržím....

 

Teď už jsem mohl otevřít garážová vrata ze všech stran, nasadit na sebe všechna zimní brnění a vyrazit vstříc krásným, prosluněným pětatřiceti cyklokilometrům v CHKO Křivokátsko. Cestou jsem potkal říčku Klíčavu a její údolí, které je rezervací, a později také přehradu na téhle říčce. Krásné tiché místo na hranici zakázaného. Krajina, do níž pohlížíte z hráze přehrady, je lánskou oborou, veřejnosti nepřístupnou. A je to škoda, skalnaté stráně a hluboké rokle slibují tulákovi romantické zážitky. Potkal jsem těleso pouhých šest let používané koněspřežné dráhy a nebo pomník, který za příkladnou a zodpovědnou službu lesnímu adjuktovi nechal postavit jeho vděčný pán, nevím teď už jaký. Jen mě tam tak napadlo, jakou úlohu ve výstavbě tohoto pomníku a stylizaci nápisu na něm sehrály zaměstnanecké odbory.

 

Potkal jsem pár partyzánských pomníků ale také v mělkém údolíčku skrčené staré budovy hospodářských stavení v Požárech, které jako by do krajiny zapasoval malíř nebo umělecký fotograf. Potkal jsem několik cest, po kterých se projet vlastní silou pomocí chodidel v klipsnách na pedálech byl nesdělitelný zážitek, potkal jsem několik rozbahněných úseků, které bych proklel a díky kterým budu muset ve všední dny rozhýbat buben pračky.

I pár těch, kteří pustili z hlavy předvánoční shon a nákupy a šli si do přírody užít teplý sluneční den jsem potkal, ale popravdě, nebylo nás mnoho. Potkal jsem žluvu a lednáčka, neposkytli mi mnoho času na jejich sledování, ale i za to málo jsem byl rád. Potkal jsem malinkatý fialový kvítek hluchavky, spolu jsme si povídali o tom, jak je krásné být alespoň mírně vyšinutý proti střednímu běžnému zvyklostnímu proudu všeobímající většiny.

A to všechno jen díky tomu, že si můžu vozit garáž s sebou na výlety :-)

12/2014

Ukázat na mapě | Vladislav Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace